Já to uvedla jako extrém, že nemusíme dělat to, co při homílii kněz říká. :-) Chápu to tak, že si člověk má slova kněze probrat ve své osobní situaci a popřemýšlet, co on sám může udělat, ale právě že někdy může třeba i přijít na to, že konkrétní rada by byla v jeho případě špatná, protože by např. jako ten otec šidil rodinu. Člověk se ale samozřejmě nesmí vymlouvat jen tak proto, že se mu do toho nechce.

Vnímám duchovního vůdce jako někoho, kdo mi radí a snaží se ukázat mi třeba nějaký jiný pohled na věc. Ale ano, představuji si, že duch. vůdce občas doprovázenému řekne: víš co, udělej to a to, zkus to. Ale nemám žádnou zkušenost s duchovním vůdcem, vy víte líp, jak to chodí. ;-).

Myslím, že to musí být hrozně těžké, přijít za někým, i když je to kněz, a říct mu o tom, že mne zranil. Určitě si to žádá nejprve odpuštění toho zranění, ale pak taky odvahu, že mne ten člověk, i když je to kněz, nezraní znovu, že mne pochopí, přijme. Podle mne je to hrozně těžká věc...