Co se týká mužské spirituality, to je v dnenší době v církvi velká otázka. Já se domnívám, že se církevní společenství v dnešní době stala především společenstvími, která se sdílejí (a to je přirozenější pro ženy). A už tolik není církví manuální činnosti (protože už kostely neopravujeme svépomocí, ale musí být na to firmy). A já se domnívám, že třeba ruční práce (a při ní společenství) je jedním z prvků mužské spirituality.

Také je dobré si všimnout toho, že víru předávali vždy především otcové. V dnešní době jsou to ale maminky, kdo s dětmi sdílí víru - a je pochopitelné, že jim předávají především "ženský rys víry".

Ale jinak dát odpověď příliš nemohu. A jak z toho ven také moc nevím :-D

Ohledně toho objektivního a subjektivního bych to takto neřekl - že nemusíte dělat to, co říkáme. Chtěl jsem tím vyjádřit, že v homilii zaznívá objektivní, se kterým je třeba se popasovat v subjektivní rovině. Ale to by měla být otázku duchovního rozhovoru, protože člověk má tendenci si umět vše vysvětlit a omluvit. Duchovní průvodce je tu od toho, aby ho případně na to upozornil, aby ho trochu "podráždil" - jestli je opravdu jeho rozlišení správné.

Duchovní doprovázení je opravdu velmi důležité. Protože člověk to může opravdu přehánět i opačným směrem. Pokušitel je opravdu vynalézavý v tom, jak na člověka jít. A člověk to mnohdy nevidí, protože v tom prostě žije. Potřebuje pohled zvenčí.

Z Vašeho textu mi ale vyznívá, že vnímáte duchovní průvodce jako toho, kdo říká, co má člověk dělat. To rozhodně ne! Proto mluvím o doprovázení, nikoli vedení. Duchovní průvodce nikdy nesmí rozhodovat za člověka. Může mu předkládat různé pohledy, ale rozhodnutí je vždy na člověku. Duchovní průvodce nikdy nemůže říci, co má dotyčný dělat - nemůže žít jeho život. Pokud byste narazila na průvodce, který vám říká, co máte udělat, tak se mu oblouknem vyhněte :-D

Ano, i kněz a duchovní průvodce se může mýlit. Ale to je otázka do diskuze - člověk by ho měl na to upozornit a vést s ním v tom rozhovor - bohužel, nám kněžím mnohdy chybí zpětná vazba - především ve svátosti smíření. Někoho "raníme", ale on nám neřekne, že jsme řekli něco, co ho ranilo...

Ohledně té homilie. Vždy na neděli Dobrého pastýře se zamýšlím nad úlohou kněze. Takže i v homilii toto dělám. Píši články do časopisu (i na těchto stránkách můžete nalézt články věnující se kněžství). Ale asi to neumím správně podat, aby to lidé pochopili a přijali... Hold nejdůležitější je vždy osobní zkušenost. Měl bych se hodně učit od P. Toufara a prostě nedopustit, aby mě lidé znali jen z neděle z kostela od ambonu. Musím být více mezi němi...