S dáváním se souhlasím. Po rozvaze, jak Vám odpovědět, jsem si uvědomila, že s dáváním v dnešní společnosti souvisí důvěra. Většinou druzí varují, abychom se nerozdávali a druhým nedůvěřovali, že nám ublíží, využijí naší slabosti, nebo zneužijí naší intimitu.
Teď se zřejmě budu vyjadřovat dost dětinsky, ale při uvažování o důvěře mě napadlo toto:
Pokud v naší společnosti panuje nedůvěra k druhým, tak to vychází z nedůvěry v Pána. Protože Ježíš svému Otci plně důvěřoval (srov. Lk 22,42) . Duch svatý, když byl vyslán do světa, aby zde působil, tak jistě důvěřoval Otci i Synu a nemyslel si, že ho "poslali do vyhnanství, aby měli více místa v nebesích". Otec i Syn důvěřují Duchu svatému, že svou práci dělá dobře. Pokud naše vztahy vycházejí z Trojice, kde se bere naše nedůvěra? Důvěřujeme Pánu Bohu? Občas při rozhovoru nad starostmi druhých pronesu vštu důvěřujte Pánu, setkávám se s odpovědí, já neustále prosím, modlím se, ale odpověď ano důvěřuji či ne nedůvěřuji, nikdy nezazněla. Vždy tam cítím rozpaky.
Z toho vychází naše nenapodobování vztahovosti Trojice a dávání se druhým.
Důvěřujete Pánu?
I.