Víme, že lidé jsou různí. Někdo je introvert, jiný je extrovert. A není možné říci, že jedno je lepší, než druhé. Každý musí umět tuto vlastnost využívat a zároveň ovládat.
Říkám to pro to, abych zdůraznil, že evangelizaci a "živou víru" rozhodně nelze ztotožnit s tím, že se budu sdílet o svých prožitcích. Jsou lidé, kterým to vyhovuje a ti se rádi sdílejí (známe například hnutí fokoláre, mezi jehož charismata patří právě sdílení).
Pokud mluvím o evangelizaci, případně mluvíme o "žívé víře", pak se rozhodně tyto projevy nemohou absolutizovat - ten kdo se nesdílí, nemá živou víru.
Uzavřeností do sebe rozhodně nemyslím introverzi. Uzavřeností do sebe myslím to, že si člověk žije víru sám - užívám pro to termín katolický (křesťanský) autismus. To, že člověk není uzavřený do sebe se neprojevuje tím, že se sdílí, ale tím, že svůj život ztrácí pro druhé, že se rozdává - projevuje lásku.