Proč jsou společenství uzavřená do sebe je obtížnější otázka. Těch důvodů je více.
Píšete, že neznáme vztahy v našem stvořiteli a že v Katechismu máme popsané "jen" jednotlivé osoby, ale vzájemné vztahy mezi nimi ne. Odkazuji na základní trinitární články v KKC - 253, 254 a 255. Známe vzájemné vztahy - je to Otce, který plodí, Syn, který je plozen, Duch svatý, který vychází. Jinými slovy, v Trojici můžeme vidět, že se jedna osoba dává zcela druhé.
Sám Ježíš nám dal příklad, a opakovaně nám říkal, podle čeho budeme poznat - po lásce, podle toho, že budeme svůj život dávat druhým, "ztrácet" pro druhé.
Domnívám se, že jedním z velkých problémů je, že křesťané se domnívají, že je to postavené tak, že církev musí sloužit jim (mše, zpověď, křest, pohřeb - když já chci, tak mi církev musí posloužit). Ale mnoho si jich neklade otázku, jak já mám sloužit církvi (nebo v církvi). Aplikuji to třeba na ona společenství. Společenství má pro mnoho lidí význam jen tehdy, když to bude pro ně příjemné, když jim to něco dá. Ale já bych měl do společenství také (a snad především) chodit, protože musím dávat ostatním.
Je to podobné jako s manželstvím. Pokud do manželství vstoupí dva lidé, kteří berou manželství jako prostor, kde druhý musí dávat jemu (a kolik takových manželství, i křesťanských je!!!), tak takový vztah je katastrofální. Do manželství se vstupuje, abych se odevzdal druhému, abych mu projevoval lásku.
Tak to jen k oné poznámce. Já se domnívám, že Ježíš nám zjevil všechno to a právě to, co potřebujeme vědět ke spáse - zjevil nám toho až až. Ale mnozí netouží znát a zamýšlet se ani nad tím nejzákladnějším obsahem zjevení.