Včera jsem přečetla pouze část týkající se evangelia, ale celý den přemýšlím o tom proč jsou setkání uzavřená do sebe. Nejsem teolog a pouze zde chci uvést svůj názor, jelikož se mi pomalu otevírá tajemství Boha, které je nádherné a každým dnem zjišťuji, jak jsem naivní a hloupá, jelikož jsem něčemu věčila, že chápu a nakonec zjistím, že je to úplně jinak. Nyní svými slovy vyjádřím, v čem vidím problém naší uzavřenosti ve společenství a problémy ve vztazích.
Ani se nedivím, že jsme zaměřeni do sebe, vždyť máme svým životem následovat Ježíše Krista, ale my ho vnímáme jen jako jednu osobu Boží. Za to učedníci viděli Ježíše, v kterém zahlédli Otce (srov. Jan 14,9) a v kterém působil Duch svatý. A při tom vidění Ježíše vnímali tu vztahovost, která je v Bohu. Vždyť my zapomínáme a nežijeme se živým Bohem, který je vztahový jak sám v sobě, tak i k nám.
Když mám zkušenost se živým společenstvem, který má živé vztahy v sobě, nedokáži být imunní a musím jít dál a šířit ty vztahy k druhým a samo společenství je otevřené a rádo přijímá nové vztahy. Jenže když vyznávám pouze Ježíše nebo se modlím k Otci a nevnímám ty vztahy, které mezi s sebou mají. Jak mám následovat Ježíše a jak mám žít ve společenství, když žiji se statickým Bohem.
Ducha svatého zatím poznávám, ale už chápu papeže Františka, který nedávno prosil věřící, aby více prosili o Ducha svatého. Vždyť nám chybí jedna třetina vztahu a pak máme i my s Bohem vztah na 2/3 :-). (Nezlobte se za tento příměr - Pán my odpustí tento vtip.)
Asi je problém ve vnímání Boha, ono i v Katechismu máme popsané jednotlivé osoby, ale vzájemný vztah mezi nimi ne. Jak máme budovat zdravou společnost, když neznáme vztahy v našem stvořiteli, který je základem našeho bytí.
Nevím, zda jsem to napsala srozumitelně, je to velmi těžké vyjádřit.
Isabela