Chvála Kristu!

Mockrát děkuji za Vaší reakci.

ad 1) Už když jsem to psal jsem přesně myslel na tuto problematiku a na otázku protestantů. V první řadě bych chtěl říci, že s vámi plně souhlasím. I mě zahanbují svou vírou mnozí protestanté, nebo způsobem a ryzostí svého života i mnozí nevěřící. Onou větou jsem rozhodně nechtěl vyjádřit absolutnost, ve smyslu, kdo nepřistupuje k eucharistii, nepoznává Boha, či žije nutně špatný život.
Jedna prosba v Denní modlitbě církve říká něco v tomto smyslu: Dej, ať lidé hledají pravdu a když ji najdou ať ji ještě usilovněji hledají. Je to velmi hluboká prosba, která představuje dvojí skutečnost. Já mohu znát pravdu, ale přesto ji musím stále hledat. Stejným způsobem můžeme mluvit také o víře a poznání Krista - mohu ho znát, milovat, věřit v něho..., ale přesto platí, že musím také v tomto poznání, lásce, víře v něho růst. Přirovnám to ke vztahu mezi mužem a ženou. Věřím, že když vstupují do manželství, že se znají (a snad i takovým způsobem, že nikdo jiný dotyčného nezná tak, jako jeho partner). Ale zároveň snad všichni budeme zdůrazňovat, že i po svatbě se musí poznávat, růst ve vzájemném poznání.

V tomto slova smyslu bych tedy představoval onu větu ohledně poznání skrze Eucharistii. Nepopírám, že je možné poznávat Krista v Písmu svatém, v osobní modlitbě... a že toto poznání může být jedinečné, ohromné, že jím mohu být zahanben. Že mohu žít s Bohem jedinečný vztah. Ale přesto budu trvat na tom, že eucharistie vnáší do tohoto poznání nový a jedinečný rozměr. Pro mě je eucharistie, kromě mnoha dalších věcí (reálná přítomnost Krista...), excelentní školou života - Ježíš nás učí svým příkladem, učí nás, co to znamená ztratit svůj život a tím ho nalézt... A v eucharistii si tento způsob života osvojujeme. O eucharistii a jejím významu pro náš život ostatně mluvím v některých článcích na těchto stránkách, či v hodinách náboženství, které se tomuto tématu věnují.

ad 2) O modlitbě v rodinách se také snažím častokrát hovořit. V dnešní době se můžeme v rodinách setkávat s tím, že valnou část modlitby jsou jednotlivé výroky dětí a dospělých - děkujeme, prosíme... Je chvályhodné a dobré děti učit takového modlitbě!!! Ale bohoužel se nám z rodiny mnohdy vytratilo to, učit děti také církevním modlitbám (kromě Otčenáše, Zdrávas Maria (překvapilo by vás, kolik dětí IV. a V. třídy ZŠ z katolických rodin nezná ani tuto modlitbu)). Když řeknu rodičům, aby se s dětmi modlili také růženec, Denní modlitbu církve, tak jsem považován za blázna. Nehledě na to, že se děti nikdy tyto modlitby nenaučí, platí také to, že se také nikdy nenaučí vlastně jinak modlit, než vlastními slovy (a tato modlitba jim pak nevyhovuje ve společenstvích, v manželstvích a proto se ve společenstvích, v manželstvích přestávají modlit).
Abych přistoupil přímo k otázce. Domnívám se, že právě tyto modlitby jsou nejjednodušším prostorem k tomu učit děti modlit se také způsobem naslouchání. Vyžaduje to ale od rodičů velkou odvahu a nadšení...
Uvedu příklad. Co takto si přečíst z Písma svatého úryvek vztahující se k nějakému tajemství růžence, a pak se společně pomodlit jeden desátek s tím, že každý před Zdrávasem, který recituje on, řekne, co ho na úryvku oslovuje, čím bychom měli Ježíšovo jednání napodobovat, apod...? Není to škola, ve které se učíme naslouchat Božímu slovu?
Nebo si doma sednout (v sobotu večer, v neděli ráno) a přečíst si nedělní evangelium a s dětmi si o něm popovídat, najít s dětmi, k čemu nás evangelium vybízí a následně přemýšlet o tom, jak toto slovo v týdnu uvádět do svého života (nějaké předsevzetí, o co budeme usilovat).
Nebo se modlit breviář a tak vyrůstat ve škole žalmů, tedy modliteb, ve kterých nepronášíme vlastní slova, ale obracíme se k Bohu slovy církve, slovy, kterými se k Bohu obracel sám Ježíš? A v těchto slovech, která ne vždy nutně vyjadřují to, čím žiji já, objevovat také tajemství mého života v kontextu ostatních - modlím se také za ostatní, kteří se nemodlí, tedy modlí se ve mně Bůh?
Vím, že to může být těžké, ale sám jsem v takovém prostředí vyrůstal (na faře jsme se modlili i celý růženec - 15 tajemství - ano, nebavilo mě to, ale pro dospělost mě to nesmírně obohatilo), doma jsme se modlili někdy breviář, někdy desátek růžence (způsobem, který jsem představil) křížovou cestu (rovněž meditatvním způsobem)...

S požehnáním
P. Martin Sklenář