Dnes jsem při čtení úryvku ze Starého Zákona začala přemýšlet nad tím, jak správně vnímat jednání Boha, jak ho popisuje Starý Zákon. Připadá mi, že je zde Bůh často představován jako někdo, kdo reaguje na lidi, kteří si ho nehledí, prostě tím, že se na ně naštve, že na ně uvrhne za to nějakou pohromu. Jistě, chce je tímto přivést zpět k sobě, ale často to vyznívá jako msta, ze které v tu chvíli není úniku a je těžké to vnímat jinak. Např. Ámos 9, 1-4: "Nikdo z nich neuteče, neunikne, nevyvázne. ... Skryjí-li se před mým zrakem na mořském dně, poručím hadu a vyštípe je odtud. Půjdou-li před svými nepřáteli do zajetí, poručím meči, aby je tam pobil, NEBOŤ MŮJ ZRAK SPOČINUL NA NICH KE ZLÉMU A NE K DOBRÉMU." Chápu, že tato situace, popisovaná u Ámose, je vyústěním nějaké dlouhodobější špatné situace Božího lidu (odvrácení se od Boha), chápu, že zde může hrát roli vnímání Boha pisatelem (prorokem) - ale přece proroci prorokovali vnuknuté Boží slovo, oni si ho nevymýšleli a jak tedy vnímat ve SZ neustále popisovaný Boží hněv, když třeba v citovaném Ámosovi už není pro člověka možnost tomuto hněvu uniknout - takže už člověk nemá možnost nápravy, ani kdyby chtěl. Kde je v tom Bůh jako láska. Chápu, že Bůh má právo na to, vyžadovat od nás lidí určité chování, změnu srdce, že je to k našemu dobru, ale pomstychtivý Bůh do toho jaksi "nezapadá". Určitě nebudu jediná, které v těchto úryvcích připadá Bůh Starého zákona jiný než Bůh zjevený v Ježíši Kristu.
Děkuji za odpověď.