Tak už jsem našla v IVN v tématu liturgického roku, 19. kapitolu o duchovním doprovázení. Spousta věcí je v tom zodpovězena. Ale přesto: Je možné, tzn. nevadilo by, v dnešní době, kdy se mažou vzdálenosti, kdyby duchovní vůdce byl na jednom konci světa a ten vedený někde na 2. konci? Nebo by bylo lépe, aby byl duchovní vůdce vždy někde v blízkosti a viděl v reále, jak ten vedený skutečně žije, protože jinak by se mohlo stát, že vedený něco řeší a přitom nevidí nějaký svůj problém, hřích ve svém životě, protože ho to ani nenapadne.

Ještě přemýšlím o tom, když z manželů jeden touží po duchovním doprovázení a ten druhý nemá tuto potřebu, ale přece se ho bude hodně dotýkat, když 2. z partnerů bude někým duchovně doprovázen (bude řešit i věci týkající se chodu rodiny). A co když partner skutečně nesouhlasí, anebo když se třeba při vedení kříží vedenému poslušnost duchovnímu vůdci a poslušnost manželovi - dělal by to proti jeho vůli, např. chodit do kostela ve všední den, jak často povzbuzujete, ale když by manželka neměla oporu v manželovi a děti by v kostele nevydržely a manžel by doma huboval... (manželé si neslibují poslušnost, ale vzájemný respekt, ale pokud by jeden manžel nerespektoval partnerovu potřebu duchovního vedení, neuvolňuje to 2. partnera od jeho slibu respektu a úcty).

Každopádně je asi v každé situaci potřeba se za to modlit, že.