Ad 1,
Ještě jsem všechny Vaše články nečetla, nestíhám... :-D

Zrovna dneska ráno jsem si vzpomněla na jeden den na duchovní obnově, kde byl ve stanu vystaven Ježíš v Nejsvětější svátosti a lidé se tam měli možnost mu klanět, později ho kněz přenesl vedle na oltář a klanění pokračovalo "veřejně". A říkám si, jak nás Pán Ježíš učí vydanosti, jakou má k nám lidem ohromnou důvěru, když se nám naprosto vydává do rukou, jako nemohoucí a nechá nás lidi ho přenášet, "kam nás napadne" (v dobrém slova smyslu). Že je to škola pro nás, pro mě, abych se nebála "pustit se" a odevzdat do vůle Boží, protože Bůh ví, co je pro mě nejlepší, kam mě má "zanést" On.... Takže, Ježíš nás opravdu neustále učí v následování.

Jinak s tím srovnáním života Ježíše a manželství: po 11 letech manželství mohu říct, že když se dívám zpět, bylo uzavření manželství jakoby skok do neznáma ;-D. Člověk během chození poznává toho druhého, ale nikdy se nedostane do těch situací, které zažívá v manželství. A pak žasne (s láskou), co že je vlastně ten druhý zač a co že já jsem vlastně zač, protože jsem v těch situacích také ještě nikdy nebyla a teď poznávám sebe sama... (To nemyslím jako hrůzné zjištění, koho jsem si to vzala, ale neustálé poznávání milovaného člověka). A v tom vidím stále tu podobu v životě s Ježíšem. Když mu řeknu ano, je to taky takový krok do neznáma, kde mě čeká něco moc krásného, ale i chvíle těžké, ale Ježíš mě v nich podrží a já poznávám Jeho úplně jinak, více, než kdybych mu ano neřekla. A poznávám více taky sama sebe, co jsem to vlastně zač...

ad 2, Obdivuji Vaše rodiče, jak zvládli modlitbu v rodině s tolika dětmi. To je pro mě zatím vize, co píšete, breviář s dětmi snad později, polovina z nich ještě neumí číst ;-). Ale desátek růžence a sednout si nad evangeliem, to bychom zvládli, tedy když zorganizujeme lépe čas. A jsme u toho, co je pro člověka nejdůležitější, já vím. Ale někdy je to fakt těžké s malými dětmi, když jsou unavené, mají odřené ruky, nohy, kolena, mají plnou plínu a hlad... I rodič má jen omezenou kapacitu. Proto obdivuji Vaše rodiče, že to zvládali...