Ano, nežijeme v ideálním světě a věci nejde nikdy nalajnovat. I sebelepší výchova nikdy nedává jistotu, že dítěti víru předáme. Víra je vždy darem! To, co se od nás vyžaduje (rodiče, kněží, společenství církve), je to, abychom vytvořili co nejlepší prostor k přijetí tohoto daru.

O modlitbě za dar víry pro děti jsem nemluvil - ale ta je pochopitelně základním předpokladem. Já ve své odpovědi zaměřil svou pozornost pouze na onu přirozenou stránku věci.

Jak jsem psal, já nemohu odpovědět konkrétně, protože konkrétní odpověď vyžaduje znalost situace, rozhovor s lidmi, být jejich společníkem... Má odpověď je prostě obecná.

Já jen chtěl poukázat na to, že většinou jsou ony věci do očí bijící již v době výchovy. Že rodiny jsou na to upozorňovány, ale nedbají na to. Jako kněz se mohu opakovaně setkávat s tím, že rodiče přicházejí až ve chvíli, kdy už je problém (chybí prevence, která by vyplývala s pevných vztahů s knězem, farností...). Ostatně, podobně je to také s manželstvími (i zde manželé přichází za knězem až ve chvíli, kdy je "pozdě"). A rád bych, abychom pochopili, že je třeba spolupracovat hned od počátku - tuto spolupráci musí chtít kněží (věnují tomu energii), i rodiny (chtějí s knězem a farností spolupracovat).