Chvála Kristu!

Nejsem biblista, takže má odpověď nebude nikterak fundovaná. Pokusím se na ni ale odpovědět jednoduchým způsobem, který je aplikovatelný na mnohá jiná místa v evangeliích, kdy si můžeme všimnout zdánlivých protimluvů.

Všimla jste si někdy, že se evangelisté rozcházejí v počítání dní velikonočního tridua (a to už je z jistého pohledu hodně podstatná věc), že se rozcházejí v počtu Ježíšových návštěv Jeruzaléma, nebo dokonce i v tom, kdy Ježíš vstoupil do nebe (zde dokonce i sám Lukáš ve svých dvou dílech předkládá dvě "odlišné" verze)...?

V první řadě je třeba vždy pamatovat na to, co beru do ruky za knihu, když čtu Písmo svaté. Že neberu Ježíšovu biografii, že neberu knihu historie, ani doslovný zápis nějakých událostí. Beru do ruky knihu, která mi, v kontextu lidských dějin, vypovídá o Bohu. To jsou první brýle, které si musím před četbou nasadit.

Druhé brýle, které je třeba nasadit, jsou brýle autora. Ono hodně záleží na tom, kdo píše, komu, a proč. Co chce svým dílem docílit. U evaneglistů tedy budou rozdíly vyplývat třeba a především právě z tohoto - různí adresáti, respektive odlišný důvod sepsání evangelia. Tak např. evangelista Matouš píše své evangelium převážně židokřesťanské komunitě. Tedy ve svém evangeliu se bude zaměřovat na způsob uvažování židů, bude pracovat s jejich reáliemi, odkazovat na Písmo svaté...

Tím se dostáváme k jádru věci. Jedním z takových důležitých pravidel je to, že bych neměl při dokazování určitých věcí spojovat výroky dvou evangelistů. Samozřejmě to není absolutní, ale pokud mi něco nehraje, tak bych v první řadě měl rozlišit, zda si "protiřečí" výroky v jednom evangeliu, nebo mezi dvěma evangelisty.

Skoro vždy to bude druhý případ - mezi dvěma evangelisty. Pak je tedy dobré se zamýšlet nad tím, komu evangelista píše své evangelium a co je záměrem jeho sepsání.

Když vezmeme vámi předloženou skutečnost. První výrok je z Matoušova evangelia. Tedy z evangelia, které je psáno převážně židokřesťanské komunitě, tedy věřícím, kteří pocházeli ze židovství. Židé očekávali před příchodem Mesiáše proroka Eliáše. Evangelista Matouš tedy Ježíšovým výrokem ukazuje na to, že v Janu Křtiteli bylo toto očekávání naplněno - Jan byl oním Eliášem.

Evangelista, který nepíše židům, ale píše člověku, který o tomto očekávání nic nevěděl, nebude tento výrok předkládat, nebo ho "upraví". Pro čtenáře, který nezná židovské reálie, je očekávání Eliáše něčím, co nemá význam. Janovo popření, že je Eliášem, je tedy vyjádřením toho, že zastává jedinečnou úlohu v Ježíšově příchodu. On je "hlas volajícího na poušti". To je to, co chce zdůraznit evangelista Jan - Jan Křtitel je hlasem, který připravuje na Kristův příchod.

Oba evangelisté se tedy vlastně obsahově shodují, třebaže oba mají zcela odlišný výrok. Matouš své komunitě ukazuje, že Jan Křtitel je předchůdcem, stejně jako to evangelista Jan činí svým způsobem (takovým, aby to jeho adresát pochopil).

Ještě jednou zdůrazňuji, že evaneglisté nejsou diktafon, který by zaznamenával přesnou přímou Ježíšovu řeč (či kohokoli jiného). Oni zprostředkovávají poselství, jeho obsah. A to takovým způsobem, aby to bylo srozumitelné jejich adresátům. Můžeme pro to evaneglisty obdivovat, protože se jim povedlo jedinečným způsobem inkulturovat poselství o Ježíši. Podařlo se jim to, co se bohužel mohdy nedaří nám - mluvit tak, aby nám rozumněl náš posluchač.

Přeji požehnané dny. S požehnáním
P. Martin Sklenář