Milá Ladybird,
zřejmě si nerozumíme, neboť já nemám natolik obratný jazyk, abych zvládla vyjádřit, co chci. Zkusím to nějak popsat, snad si porozumíme.
Zatím jsem pochopila, že já tomu říkám zkušenost setkání s Pánem a Vy tomu říkáte příklad života. I když Vy mluvíte o pasivním sdělování, já o aktivním.
Já bych ráda, aby lidé si své setkávání s Pánem uvědomovali v běžném životě.
Zrovna včera jsem měla nádherné vedení Pánem. Chtěla jsem ráno zajít do kostela, protože potřebuji mluvit s panem farářem. Jenže ráno jsem ráda, že si mohu pospat a jsem velmi líná. Pak jsem si řekla, že tam půjdu na 9h v domnění, že tam pan farář je do 10h. Po cestě do kostela jsem potkala známou, s kterou se znám z kostela a vypadala velmi zoufale, tak jsme se zastavily a vyprávěla mi o svých starostech se svou dcerou. Povídaly jsme si asi půl hodiny a pak jsem pana faráře již v kostele nestihla. Tak jsem šla domů a ještě jsem ji potkala a chvíli jsme spolu ještě šly. Pochopila jsem toto setkání, že chtěl Pán, abych jí a její dceři věnovala modlitbu. Kdybych šla do kostela dřív, tak ji buď nepotkám nebo bych na ni neměla čas, protože bych mluvila s panem farářem. Nedozvěděla bych se o jejich starostech a Pán by neměl pro ni nikoho, kdo by ji věnoval modlitbu.
Tyto okamžiky ze života by si lidé měli sdělovat, protože v tom je život víry, která je nádherný dar, za který děkuji. A jakmile lidé si začnou uvědomovat, jak každý den zažívají setkání s Pánem, pak bude jejich víra opravdu živá. Věřím, že tyto okamžiky zažívá každý, tak proč si o nich nepovídáme? Příklad života je pěkná formace, ale je to pasivní sdílení živého vztahu. Vždyť když jste zamilovaná, tak o tom druhém chcete všem vyprávět a Vaše srdce chce křičet do světa, aby všichni věděli, koho milujete. Nebo ne?
Iveta
Datum: 22.01.2015