Milý otče Martine,
vy jste se dotkl v kapitole o prospěchu manželů i odpuštění. O odpuštění přemýšlím od přečtení knížky Cesta k dokonalosti od Terezie od Ježíše, neboť sv. Tereza tam modlitbu Otčenáš rozebírá podrobně.
Při modlitbě prosím ...odpusť nám naše viny jako i my odpouštíme naším viníkům... Já prosím Pána, aby mi odpustil jako já odpouštím. Opravdu jsem odpustila? Jaké odpuštění mohu čekat?
Už několikrát jsem se setkala s tím, že pokud se k druhému, který mi něco špatného udělal, budu chovat ošklivě a dávat mu najevo, že jsem mu neodpustila, tím vše zhoršuji, ale když otevřu náruč a začnu se chovat mile, tak nakonec změkne i ten druhý. Samozřejmě v tom musí být upřímnost, láska a trpělivost, protože láska působí nádherně, ale postupně.
K odpuštění je vždy dobré přistupovat s pokorou a s kajícností a přiznat i svou chybu, protože zvlášť v manželství nic nepochází jen z jednoho z manželů, vždy na tom mají vinu oba.
Ono samotné odpuštění je nádherná věc, která otvírá cestu k druhému. Ovšem je to těžká věc, zvlášť když v dnešní době se nic neodpouští a vše se vrací. Pokud neodpustíme, tak si zatvrdíme srdce a tím se uzavřeme druhým a v manželství jsme zde pro druhého.
Požehnaný týden Iveta